ROZHOVOR
Josef SedloĹ: "Hudba je pro mÄ› BĹŻh!"
Jen málokdo ovlivnil ÄŤeskou taneÄŤnĂ scĂ©nu zpĹŻsobem, kterĂ˝m moderátor, DJ, promotĂ©r a neĂşnavnĂ˝ propagátor kvalitnĂ muziky, Josef SedloĹ. Jeho nadšenĂ pro hudbu se projevilo uĹľ v rannĂ©m mládĂ a zatĂm se zdá, Ĺľe ani v nejmenšĂm ještÄ› nedosáhlo svĂ©ho vrcholu. ÄŚlovÄ›k, kterĂ˝ svĂ˝m pĹŻsobenĂm ovlivnil minimálnÄ› jednu generaci posluchaÄŤĹŻ se s námi v rozhovoru tohoto tĂ˝dne rozpovĂdal o dÄ›tstvĂ, hrdinnĂ©m podĂlu na sametovĂ© revoluci, ilegálnĂch burzách, prvnĂch akcĂch LPC, konci agentury Lighthouse a mnohĂ©m dalšĂm. PĹ™eji hezkĂ© ÄŤtenĂ!
MinimálnÄ› pro velkou část praĹľskĂ©ho publika znamená tvoje osoba urÄŤitĂ©ho prĹŻvodce hudebnĂm svÄ›tem a myslĂm si, Ĺľe pomalu uĹľ dorĹŻstá generace, která tÄ›, co se týče hudby, mĹŻĹľe nazvat takovĂ˝m svĂ˝m “tatĂnkem.“ O tatĂnkovstvĂ dnes ještÄ› Ĺ™eÄŤ bude, ale kaĹľdopádnÄ› zaÄŤneme tak, jak jsme u našich profilovĂ˝ch rozhovorĹŻ zvyklĂ. MĹŻĹľeš se nám pĹ™edstavit, prosĂm?
Narodil jsem se šestĂ©ho prosince v roce šedesát devÄ›t a pocházĂm z Prahy. Jsem jedináček, ale za to jsem mÄ›l spoustu sestĹ™enic. OdmaliÄŤka jsem miloval kolektiv a rád byl mezi lidmi. Základku jsem dÄ›lal Na PlaninÄ› a pozdÄ›ji vystudoval gympl v OhradnĂ na Praze 4. V roce osmdesát osm jsem se hlásil na ekonomku. ĂšplnÄ› jsem v tĂ© dobÄ› ještÄ› nevÄ›dÄ›l co chci dÄ›lat, ale jedno mi bylo jasnĂ© – Ĺľe v komunismu ĹľĂt nechci. Dokonce jsem si Ĺ™Ăkal, Ĺľe emigruju a proto jsem si takĂ© vybral obor zahraniÄŤnĂ obchod. Záhy však pĹ™išla revoluce a objevil jsem se dokonce i v centru dÄ›nĂ. MÄ›l jsem hlavu vyholenou do pĹŻl hlavy, takĹľe si mÄ› policajti hned vybrali…
K tomu se ještÄ› dostaneme, Josefe. Bylo by dobrĂ©, kdybys trochu zavzpomĂnal na svoje rodiÄŤe a atmosfĂ©ru doma. MÄ›li podobnou vášeĹ pro muziku jako ty?
Ani tatĂnek a ani maminka nebyli žádnĂ hudebnĂci. Otec byl architekt a máma ekonom na Ministerstvu kultury. Oba byli vysokoškoláci, avšak nestranĂci. Byli jsme taková intelektuálnĂ rodina. Máma mi od mala ÄŤasto zpĂvala. HodnÄ› mÄ›li rádi pĹ™Ărodu, táta se tĹ™eba staral o stromy na našem sĂdlišti…
Kdys u sebe poprvĂ© zpozoroval budĂcĂ se zájem o hudbu?
KdyĹľ mi bylo šest, tak jsem zpĂval v KuhnovÄ› sboru a od desĂti let jsem se uÄŤil hrát na kytaru, spĂš klasiku. Moc mÄ› to nebavilo a aĹľ pod dvou letech hranĂ jsem zaÄŤal chodit na takovĂ© ty trampskĂ© pĂsniÄŤky. ZajĂmavĂ© je, Ĺľe jsem vĹľdy touĹľil po klavĂru. No, abych neodbĂhal. Od uÄŤitele, co mÄ› uÄŤil hrát, jsem si de facto poprvĂ© nahrál Kraftwerk a poprvĂ© i PraĹľskĂ˝ vĂ˝bÄ›r. To mi bylo nÄ›jakĂ˝ch dvanáct, tĹ™ináct. Pak jsem mÄ›l ještÄ› Floydy, kterĂ© pĹ™inesl brácha mĂ©ho spolužáka. MyslĂm, Ĺľe je v tĂ© dobÄ› dovezl z Jugošky. Jinak doma se poslouchalo spoustu vÄ›cĂ, tĹ™eba i Abba, Boney M, Druppi, Beatles a hodnÄ› italskĂ˝ muziky, hlavnÄ› popĂk. Na tom jsem prostÄ› vyrost.
Co ten Pražský výběr? Měl jsi je rád?
StrašnÄ› jsem je miloval! Ten mÄ› ĂşplnÄ› hroznÄ› moc ovlivnil. Ĺ˝ral jsem je do poslednĂ noty. JeštÄ› mÄ› tenkrát v tom 83 hodnÄ› bavil Abraxas. Pak tam byl moment, kdy jsem nÄ›kdy ve tĹ™inácti letech zaÄŤal poslouchat Bayern 3, coĹľ bylo nÄ›meckĂ˝ rádio, kterĂ© jsem chytal z antĂ©ny, tajnÄ› postavenĂ© na stĹ™eše. To bylo obdobĂ, kdy jsem zaÄŤal baštit Talk Talk, Bronski Beat, F.G.T.H., Falco, OMD a takovĂ˝ ty vÄ›ci. Sledoval jsem hitparádu a nahrával hodnÄ› vÄ›cĂ svĂ˝m kamarádĹŻm. SnaĹľil jsem se mĂt pĹ™ehled a nahrával tak pĂsniÄŤky tĹ™eba i od Modern Talking.-) ZásadnĂ zmÄ›na pĹ™išla tak v tÄ›ch šestnácti, kdy jsem zaÄŤal chodit na burzy.
Kde to bylo? Třeba Rodriguéz chodil na Letnou…
Chodil jsem na SmĂchov a pak do Krčáku. A pak na ty legálnĂ ve Slováči.
Jak na tebe působilo, že je burza desek a nosičů s muzikou ilegáln�
No ĂşplnÄ› famĂłznÄ›! VĹľdycky jsem si Ĺ™Ăkal, Ĺľe v nejhoršĂm uteÄŤeme. HroznÄ› jsme šetĹ™ili s kámošem na desky, v tĂ© dobÄ› stály tĹ™eba i 400 korun. To byly strašnĂ˝ prachy. PĹŻjÄŤovali jsme si je navzájem, nebo si je kupovali dohromady. Byla to doba urÄŤitĂ© komunity.
Okej, jsme v obdobà střednà školy. Hodně lidà v té době začalo koketovat s punkem - měl jsi to stejně? Přeci jen vyholená hlava do půl…
Ne! Já jsem to o punku nikdy nemÄ›l. SpĂš jsem poslouchal ten postpunk a novou vlnu jako Joy Division, Siouxsie and The Banshees, The Cure, U2 a podobnÄ›. Objevoval jsem postupnÄ› kapely na 4AD Dead Can Dance, Cocteau Twins, This Mortal Coil, do toho ke mnÄ› pĹ™icházel i tzv. Rock v opozici, coĹľ bylo takovĂ© hnutĂ v sedmdesátĂ˝ch letech – hodnÄ› o experimentu v jazzu, vážnĂ© hudbÄ› a rocku. V podstatÄ› avantgardnÄ›jšà fĂşze a kapely jako Art Bears, Univers Zero, Art Zoyd ad. Bylo to vše pro mÄ› novĂ©, nepoznanĂ© a vyvolávalo to ve mnÄ› neuvěřitelnĂ© pocity.
Co třeba později Laibach?
To pĹ™icházelo krátce po tom. IndustriálnĂ kapely jsem taky miloval vÄŤetnÄ› Einsturzende Neubauten nebo i 23 Skidoo ÄŤi Test Dept. A Laibach jsem Ĺľral, protoĹľe mÄ›li propojenou hudbu, divadlo, balet. Byli něčĂm geniálnĂ. HodnÄ› lidĂ je bohuĹľel chápalo o nacismu, ale já je mÄ›l rád spĂš takovou retro náladou. Bylo to vzájemnÄ› hodnÄ› kultivovanÄ› propojenĂ©. Chodil jsem oblĂ©kanĂ˝ trochu do 30./40.let, starou košili po dÄ›dovi, podkolenky, pumpky, ale žádnej nácek jsem samozĹ™ejmÄ› nebyl!
Když jsi byl takový nadšenec, kam jsi chodil na koncerty nebo diskotéky?
Asi ve ÄŤtrnácti letech jsem byl poprvĂ© na diskotĂ©ce v AlfÄ›. DobĹ™e jsem si zatancoval, ale vĹŻbec mi tam nesedÄ›li ty lidi. To uĹľ tak podvÄ›domÄ› cĂtĂš, Ĺľe je to o něčem jinĂ©m, neĹľ o tĂ˝ hudbÄ›. A to sem nikdy nemÄ›l moc rád. ProstÄ› se tam zaÄŤnou rozpouštÄ›t spoleÄŤenskĂ˝ a sociálnĂ problĂ©my tÄ›ch lidĂ. MĂsto toho, aby je ta muzika spojila, tak furt hledaj, kde by se rozpojili. A to mÄ› vĹľdycky strašnÄ› mrzelo. Hudba spojuje a dĂky tomu jsi vlastnÄ› schopnej „se napojit“. Hudba je bĹŻh! AlespoĹ pro mÄ›. Jedna z forem jednoty. No. Pak jsem se byl ještÄ› podĂvat na jednĂ© videodiskotĂ©ce kdesi na Václaváku. HroznÄ› mÄ› lákalo vidÄ›t obrázky. Byl jsem po tom krvelaÄŤnej, protoĹľe tady to do tĂ© doby nebylo. Tam mi to ale taky nesedÄ›lo, takĹľe jsem návštÄ›vy podobnĂ˝ch mĂst rychle zavrhnul. Jinak co se týče konzĂkĹŻ, tak hodnÄ› jsem chodil tĹ™eba na Chmelnici.
Co 007 na Strahově? Já tě s nà mám trochu zafixovanou…
V tĂ© dobÄ› uĹľ existovala, ale já jsem o nĂ nevÄ›dÄ›l. PoprvĂ© jsem ji poznal v bĹ™eznu roku devadesát, kdy jsem tam vedl nÄ›jakĂ˝ AngliÄŤany. Pozval nás tam kámoš, co to dÄ›lal a pár mÄ›sĂcĹŻ na to mÄ› vyzval, abych tam zaÄŤal hrát s nĂm. Po revoluci jsem tam vlastnÄ› poprvĂ© veĹ™ejnÄ› vystoupil jako DJ. KdyĹľ teda nepoÄŤĂtám hranĂ na táborech a školách v pĹ™ĂrodÄ›. Ten tĂ˝pek pak jednou dÄ›lal koncert, na kterĂ©m hodnÄ› provaĹ™il a najednou zmizel. No a mnÄ› to tam najednou zĹŻstalo celĂ© na krku. NaštÄ›stĂ se to chytlo…
VĹľdycky jsis Ĺ™Ăkal Josef SedloĹ, nebo jsi jako DJ mÄ›l i svojĂ pĹ™ezdĂvku?
To jsem ÄŤlověče nikdy nemÄ›l! VlastnÄ› na prvnĂm stupni na základce mi Ĺ™Ăkali SĂsa. Nijak jsem o tom nepĹ™emýšlel. Nikdy jsem pĹ™ezdĂvku nepotĹ™eboval a v partÄ› ani žádnou nemÄ›l. VĹľdy jsem byl prostÄ› takovĂ˝ individualista, i kdyĹľ si tak vĹŻbec vlastnÄ› nepĹ™ipadám.
Hele, dáme si teÄŹ trochu break od muziky, co ty na to? PopovĂdej mi o tĂ© revoluci, kdyĹľ jsi byl v davu…
Ĺ li jsme z Vyšehradu a dostali jsme se na NárodnĂ tĹ™Ădu. Policajti uzamkli zadek a oddÄ›lili nás od ostatnĂch. A pak to bylo dost hustĂ˝. Mám to štÄ›stĂ, Ĺľe kdyĹľ je nÄ›jaká krizová situace, jsem naprosto v pohodÄ›. Bylo hodnÄ› zvláštnĂ, protoĹľe jsem vidÄ›l holky, kterĂ© se tam maÄŤkaly a my jim nemohli pomoct. Zásahovka pak utvoĹ™ila koridor, kterĂ˝m jsme jakoĹľe mohli projĂt. UĹľ jsem byl skoro tam, ale najednou na mÄ› nÄ›jakej tlustej chlápek v helmÄ› ukázal. A protoĹľe jsem byl vysokej a mÄ›l jsem koĹľenou bundu, navĂc vyholenĂ˝ do pĹŻl hlavy…čtyĹ™i bareťáci mÄ› ÄŤapli a hodili do toho prĹŻchodu, kde mÄ›li umlátit toho kluka a zaÄŤli mÄ› bĂt pendreky. Zbili mi záda a trochu rozbili hlavu. NaštÄ›stĂ mÄ› pak nechali bejt. Bylo to hodnÄ› emotivnĂ. NavĂc pak pĹ™išla doba, kdy jsme hned zaÄŤali cestovat. OkamĹľitÄ› jsme odjeli do BerlĂna pro desky.
Jestli se nepletu, tak v té době jsi také absolvoval civilnà službu v Rozhlase a měl pořad na Mikrofóru. Co vůbec celé tvoje působenà v éteru?
Tam jsem se dostal pĹ™es jeden rozhovor o hranĂ na SedmiÄŤce. Pak jsme dostali s Pavlem KracĂkem moĹľnost tam od zářà 90 dÄ›lat poĹ™ad Nezávislá scĂ©na, hodinovĂ˝ hudebnĂ tĂ˝denĂk, pĹŻlka z domova a druhá ze zahraniÄŤĂ. Tam jsme hráli takovĂ˝ dema Gun Dreams, Betlemy 77, Vanessu Del Rio, ale takĂ© Pixies, Charlatans, Cocteau Twins, Dead Can Dance aj.
Jak to bylo s Radiem 1?
V listopadu pak zaÄŤalo takĂ© Rádio Stalin. V tĂ© dobÄ› jsem byl v zahraniÄŤĂ, ale dobĹ™e jsem se znal s Jirkou Neumanem, kterĂ˝ byl jednĂm se spolumajitelĹŻ. Jirka se mi ozval, protoĹľe vÄ›dÄ›l, Ĺľe dÄ›lám poĹ™ad v ÄŚeskĂ©m rozhlase a nabĂdl mi vysĂlánĂ. TakĹľe od patnáctĂ©ho Ăşnora devadesát jedna jsem uĹľ zaÄŤal na rádiu Ultra. Teprve potom se to pĹ™ejmenovalo na Radio1. No a uĹľ je to vĂce neĹľ patnáct let!-)
OK. Tanečnà scéna v Praze a tvoje začátky.
Pamatuji si ještÄ› na takovou tu undergroundovou scĂ©nu po revoluci, která ještÄ› nemÄ›la tolik spoleÄŤnĂ©ho pĹ™Ămo s taneÄŤnĂ scĂ©nou. ChodĂvali jsme do Repre a do ULUV. Bylo to v podzemĂ paláce Adria. Tam byly vĂ˝bornĂ˝ prostory, hráli tam Carter USM. TaneÄŤnĂ hudbu jsem pak tlaÄŤil na SedmiÄŤce aĹľ tak od roku 92, pak U ZoufalcĹŻ, v Klubu 19 na KladnÄ› a pak taky v Bunkru…
Co tĹ™eba Misch Masch nebo SlunĂÄŤko, ÄŤi jiná legendárnĂ mĂsta?
Misch Masch mi pĹ™išel jako dÄ›sná smažárna. A to mÄ› nikdy nelákalo. Potkával jsi tam sice v pohodÄ› lidi, ale taky pořádnej pĂłvl. Já spĂš chodĂval do Ubiquity, pamatuju tam s Pavlem Bidlem náš slavnĂ˝ prvnĂ trip. On to tehdy trošku odskákal. Já si pak pamatuju, jak mÄ› cestou domĹŻ fascinoval zvuk eskalátorĹŻ nebo jak jsem pak doma tancoval na drkotánĂ praÄŤky.
TeÄŹ mÄ› napadá, znal ses v tĂ© dobÄ› tĹ™eba s Davidem Urbanem? Shodou okolnostĂ jsme dÄ›lali profilovĂ˝ rozhovor na ĂşplnÄ› stejnĂ©m mĂstÄ› asi pĹ™ed rokem..
Davida znám ještě z doby před revolucà jako člena kapely M.I.O.S. alias v překladu do čestiny „Žampiony v našich botách.“ Výborný ambient industrial, zaujalo mě to tenkrát. Pak jsme se asi potkali až na Radiu 1.
Dobrá. PosuĹme se do druhĂ© pĹŻle našeho povĂdánĂ. Kdy jsi zaÄŤal dÄ›lat svoje prvnĂ party?
To uĹľ bylo v Bunkru, kdy jsem obÄŤas sem tam nÄ›koho dohodil jako Xmarks The Padwalk. Pak jsem dovezl v 94 kapely Spooky a Fluke na akci Black Death a pozdÄ›ji jsem se seznámil s Igorem a Markem.Vznikl impuls dÄ›lat nÄ›co novĂ©ho a stalo se to, coĹľ je pÄ›knej Ăşlet. PĹ™ed tĂm jsme se vĹŻbec neznali a kaĹľdĂ˝ jsme byli trochu nÄ›kde jinde.
Bod pro naše povĂdánĂ celkem zásadnĂ. Vznik agentury Lighthouse. Kdy to tedy pĹ™esnÄ› bylo?
V roce devadesát pÄ›t. PrvnĂ akci jsme dÄ›lali na podzim - koncert industriálnĂch kapel v Roxy. Pak jsem dÄ›lali zájezd na Tribal Gathtering do Mnichova a v 96 pak Salt Tank, Spooky, Dave Clarke a v 97 pak asi prvnĂ velkĂ˝ festival taneÄŤnĂho typu byl asi Open Air Field. Já jsem mÄ›l na starosti boooking, Igor mĂ©dia a Mára produkci. Nejhoršà pak bylo, Ĺľe všichni zaÄŤali kecat do všeho a pak z toho byla pÄ›kná ponorka.
Jakým způsobem jste se dostali ke konceptu Lucky People Center?
Sponzor vÄ›dÄ›l, co dÄ›láme a dal nám nabĂdku na festival. PrvnĂ akce byla v LetĹanech na letišti.
Od tĂ© doby jste zprodukovali pomÄ›rnÄ› solidnĂ sĂ©rii festivalĹŻ LPC Open Air Field. VÄ›tšina lidĂ na nich v tĂ© dobÄ› byla a urÄŤitÄ› je Ĺ™adĂ mezi ty nejzdaĹ™ilejšĂ. Z jakĂ©ho dĹŻvodu jste skonÄŤili a agentura zanikla? Bylo to zpĹŻsobenĂ© konkurencĂ - a tady se dostávám ke jmĂ©nu, kterĂ© jsem zámÄ›rnÄ› uĹľ naĹĄukl – Davida Urbana a jeho Roxy Planet?
Konec byl zpĹŻsoben vĂce faktory. FinanÄŤnĂ byl samozĹ™ejmÄ› ten zásadnĂ, kdy jsme právÄ› v roce 2003 prodÄ›lali kalhoty na 4. roÄŤnĂku OAF. Bylo to danĂ˝ samozĹ™ejmÄ› i zbyteÄŤnĂ˝m umĂstÄ›nĂm festivalu Planet Roxy tĂ˝den pĹ™ed nás. Zplakali jsme všichni, ale popravdÄ› se mi to uĹľ dÄ›lat dál stejnÄ› nechtÄ›lo, hlavnÄ› s osobnĂch dĹŻvodĹŻ.
Pro mladšà čtenáře a laiky poloĹľĂm pomÄ›rnÄ› obligátnĂ otázku. VĂm totiĹľ, Ĺľe na nĂ máš vĹľdy jednoduchou odpověď. Jak se vlastnÄ› takovĂ˝ festival dÄ›lá?
No prvnÄ› musĂš sehnat penĂze, protoĹľe nic takovĂ©ho ze vstupnĂ©ho prostÄ› zaplatit nemĹŻĹľeš. To se jednoduše nedá. Druhá vÄ›c je sehnat mĂsto, kterĂ© je dobĹ™e dostupnĂ©. Potom musĂš udÄ›lat program, kterĂ˝ pĹ™itáhne lidi, promo a reklamu a nakonec festival postavit. MusĂš vytyÄŤit mĂsto, postavit stany, plot a všechno ostatnĂ. Celá stavba od vytyÄŤenĂ plochy po Ăşklid trvá tĹ™eba tÄ›ch pÄ›t dnĂ. NÄ›kdy i vĂc. Je to hroznÄ› vyÄŤerpávajĂcĂ, hlavnÄ› to, Ĺľe se to nahrne do jednoho dne.
JasnĂ˝. KdyĹľ se tak zamýšlĂm, co vlastnÄ› všechno teÄŹ dÄ›láš? Jsi DJ, moderátor.. .
Na Radiu 1 dÄ›lám teÄŹ pÄ›t poĹ™adĹŻ, v ÄŚeskĂ˝m rozhlase pak dva na stanici Vltava, ÄŚajovna. Hraju v klubech, hlavnÄ› i mimo Prahu. Rozjel jsem takĂ© ve spolupráci s AkropolĂ, novou koncertnĂ sĂ©rii Music Infinity a taky pĹ™ĂleĹľitostnÄ› pĂšu …
TakĹľe mĹŻĹľu Ĺ™Ăct, Ĺľe jsi novinář?
Já nevĂm. Jsem DJ a všechno se to vlastnÄ› motá kolem hudby. Těžko Ĺ™Ăct co jsem. Jestli promotĂ©r, DJ, moderátor, novinář nebo co. Co se týče hranĂ, tak bych rád v budoucnu mÄ›l u sebe tĹ™eba zpÄ›vaÄŤku nebo rappera. To by mÄ› celkem bavilo. DoteÄŹ jezdĂme vlastnÄ› jen s Car-Lem, kterĂ˝ hraje na buben.
Napadá mě takhle… jak bys lidem doporučil poslouchat muziku?
Nejlepšà je zamknout se do temnĂ© mĂstnosti a poslouchat. BohuĹľel tohle se mi nedÄ›je. Já musĂm muziky naposlouchat strašnĂ˝ mnoĹľstvĂ a tohle prostÄ› nestĂhám dávat. OsobnÄ› si nejlĂ©pe muziku poslechnu v autÄ›.
Dobrá. PojÄŹme si do závÄ›ru našeho povĂdánĂ hodit trochu lifestyle. Co tvoje rodina?
Mám dvÄ› dÄ›ti, Samuela, kterĂ˝ mu je 6 a pĹŻl a pĹŻjde letos uĹľ do školy a pak Lindu, tĂ˝ je 2 a pĹŻl a od bráchy se rychle uÄŤĂ!-) Jinak ale bohuĹľel neĹľijeme spoleÄŤnÄ›, máme dva byty a nÄ›kdy spolu jsme a nÄ›kdy ne, i z dĹŻvody mĂ© práce. ÄŚasto se scházĂm s přáteli a povĂdáme o muzice, ĹľivotÄ›, bytĂ ... Jinak samozĹ™ejmÄ› Ĺľiju muzikou, rád chodĂm na koncerty, ale zajdu i do kina, na vĂ˝stavu. Divadlo uĹľ jsem tedy nedal dlouho, bohuĹľel.
PociĹĄoval jsi na sobÄ› nÄ›jakou mentálnĂ zmÄ›nu, kdyĹľ se ti narodily dÄ›cka? Já jsem to celkem silnÄ› pozoroval na Danu Kafkovi, ze kterĂ˝ho vyrost „slušĹák taĹĄka“. Kde jsou ty ÄŤasy, kdy se s nĂm kalilo naplno…
VĂš, to je prostÄ› ĂşplnÄ› pĹ™irozenĂ˝. Najednou máš zodpovÄ›dnost. ZmÄ›nĂ se ti rozdÄ›lenĂ ÄŤasu pro sebe. Ale je to krásnĂ˝ pocit. DĂtÄ› je vlastnĂ samostatná bytost a ty ho de facto jen materiálnÄ› zajišťuješ a dáváš informace a pĹ™irozenÄ› se mu vÄ›nuješ. TĂm se de facto i do nÄ›j otiskuješ, aĹĄ chceš nebo ne, a to i se svĂ˝ma špatnostma.
Fajn. Finále … Sportuješ? JakĂ˝m zpĹŻsobem vlastnÄ› relaxuješ? StĂháš tĹ™eba navštĂvit divadla nebo kino?
Sportuju rád, chodĂme s klukama z gymplu uĹľ 20 let kaĹľdĂ˝ pátek na halovĂ˝ fotbálek a pak do hospody. Jinak v lĂ©tÄ› rád plavu v pĹ™ĂrodÄ›, hraju tenis, v zimÄ› ty lyĹľe nebo snowboard. Relaxuju uĹľ i fyzickou pracĂ, procházkou v pĹ™ĂrodÄ› nebo i poslechem klidnĂ© hudby. Rád poslednĂ dobou taky vaĹ™Ăm, to je asi nejlepšà meditace:)