Seznamte se, tohle je: Bibio!

"Vždycky jsem chtěl být součástí Warp Records a uznával jsem vizi lidi, kteří tento label vedou, protože se dlouhodobě snaží o hudební diverzitu a nechtějí vydávat jen čistě elektronické desky," říká Bibio. Kdo zná alespoň trochu historii této pozoruhodné značky, která okamžitě po svém vzniku narušila pořádky v tehdy ještě nepříliš širokém elektronickém řečišti stejně úspěšně jako kapitán Kirk kontinuitu času a prostoru díky warpovému pohonu, musí uznat, že je na Bibiových slovech spoustu pravdy.

Zatímco zpočátku k sobě label Warp Records vábil především experimentátory (Aphex Twin, Autechre, Squarepusher, Plaid, LFO) naplno využívající potenciál moderních technologií k tvorbě strojově přesných a až mechanicky znějících konstrukcí obalených do závoje futuristických melodií, postupem času se otevřel všem možným vlivům od indie rocku, (Grizzly Bear, Broadcast) hip-hopu (Flying Lotus, Gonjasufi) a post-rocku (Pivot, Battles) až k soulu (Jamie Lidell).

Sázka na rozmanitost vydavatelství vyšla, a zatímco jiné značky postupně skomíraly a vytrácely se z pomyslné hudební mapy, Warpu se široké portfolio zajímavých umělců podařilo ještě obohatit o spoustu nových zajímavých tváří (Clark, Rustie atd.). Jednou z nejpřínosnějších akvizic byl od počátku i Bibio, který poutavě navazoval na ambientní estetiku svých oblíbenců a zároveň jedné z největších ikon poslechové elektroniky vůbec - Boards Of Canada.

Byli to Boards Of Canada, kdo ve Stephenovi zažehl zájem o melachnolicky hudební struktury, které se nakonec projevily až ve formě titulu z oboru "Sonic arts" na Middlesex University. V průběhu studií Bibio poznal mnohá úskalí zvukového inženýrství a z nahrávek všemožných zvuků, které povětšinou sbíral někde v terénu, sestavoval snové ambientní kompozice. Nápady na skladby však sbíral i jinde než na procházkách s rekordérem: "Neovlivňují mě jen zvuky okolí a muzika. Inspiraci čerpám i z knih o Zenu, básní, dokumentů atd. Hudba pro mě není až tak úplně o dokonalém zvládnutí nástrojů. Není měřitelná jako výkony v atletice. Mě zajímá spíš samotná imaginace, barva a odstíny hudby."

Díky dokonale zvládnutému technickému pozadí tvorby a vlastním zajímavým nápadům se Bibio brzy dostal ke svým oblíbencům z Boards Of Canada, kteří jeho nahrávky doporučili lidem z labelu Mush Records (vydávají hudebníky jako Busdriver, Deru nebo Daedelus). Tam Bibio nějakou dobu zakotvil a pod hlavičkou Mush nakonec nahrál tři povedená alba. V roce 2009 pak přišla nabídka do nejvyšší ligy: ozvali se z Warp Records.

Pokud byste čekali, že se Bibio zavřel do studia, aby přišel s další vysoce kvalitní variací na téma: ambient, klon Boards Of Canada, zasněnost a melancholie; mýlíte se. Přesun pod Warp Records zároveň znamenal novou výzvu, která vyvrcholila v částečném opuštění dosavadního rukopisu. Bibio se nikdy netajil láskou k dalším hudebním stylům (mezi své nejoblíbenější kapely řadí Iron Maiden nebo Daft Punk) a na desce Ambivalence Avenue se nebál projevit svou náklonost k popu, indie-rocku nebo hip-hopu. Vznikla tak neuvěřitelně rozmanitá, ale přitom stále fungující a nebývale hitová koláž, která doslova šokovala hudební kritiky, jež neváhali zařadit Ambivalence Avenue mezi nejlepší desky roku.

Bibio k tomu říká: "Rozmanitost je kořením života. Na Ambivalence Avenue se mi podařilo dosáhnout absolutní autonomie. Nemusel jsem se ničím omezovat. Hraju na mnoho nástrojů, takže jsem si všechno nahrál a nazpíval, složil jsem si texty k písním a nakonec jsem si album i sám zprodukoval. Tento způsob mi naprosto vyhovuje." Výstižně pojmenovaná deska Ambivalence Avenue se stala ukázkovým produktem doby, na kterém je dokonale viditelné postmoderní muzikantství v plné síle: nezařaditelné, fragmentární a zároveň ucelené, odkazující k minulosti a přitom něčím stále nové.



Hype, který se kolem jeho práce rozpoutal, ale Bibiův život nijak dalece nepostihl. V tom mu zřejmě pomohl jeho přirozený nadhled a záliba ve východní filosofii a náboženství, stejně jako naprostá ignorace tisku. "Nečtu noviny, nesleduju televizi, neposlouchám rádio. Média jsou nutné zlo. Není to o tom, že bych se nezajímal o dění ve světě nebo kolem mě, naopak. Ale radši si udělám vlastní obrázek a přijdu si na věci sám, než abych si vybíral z předem definovaných voleb, které nám předkládají média."

Pozoruhodná vyrovnanost a naprostá originalita je patrná i z jeho nové desky Mind Bokeh, která stejně jako Ambivalence Avenue vyšla u Warp Records. Bibio se zde pouští do dalších neprozkoumaných oblastí a vytváří pestrou směs, na které neopomíná snad žádný z myslitelných stylů. "Slovo bokeh popisuje skvrny světla, které jsem použil při tvorbě obalu, ale obvykle se používá pro označení rozmazané části fotografie. V průběhu mnoha rozhovorů jsem totiž dospěl k názoru, že mám asi blíž k filmovému režisérovi než k obvyklému hudebnímu performerovi. O hudbě totiž uvažuju jako o iluzi, takže hlavní složkou mé muziky je imaginace," vysvětluje Bibio a nám nezbývá než konstatovat, že s ním souhlasíme.

Připravil: Nexis

foto: archiv

Bibio se historicky poprvé představí v České republice a to v sobotu 8. října společně s Pjoni & Ink Midget a dné na akci Education v pražském klubu MeetFactory.